Zpětné ohlédnutí - Výjezd do Hradce Králové(ho)

21.7.2010, Autor: bigcock

Výjezd do Hradce Králové,

slovy Kozohorského – do Hradce Králového:-)

Pardubice, sobota odpoledne, venku řádí bouřka a na dotaz z telefonu, jestli vážně jedeme na Spartu odpovídám rezolutně - Samozřejmě!

Sraz máme na benzince, nedaleko Všesportovního stadionu. Nakonec čítá naše skupinka 6 členů (z toho dva Slávisti). Proběhne čekání v koloně a přijíždíme na parkoviště. Zatím vše klape bez problémů. K mému překvapení vidím na parkovišti hlavně fanoušky s rudými dresy a šálami. Hned jsem si vzpomněl na komentář od Kovanýho a Amradka o 2 tisicích Sparťanech na stadionu. Cesta pod „Lízátka“ probíhá za nekompromisního dohledu strážců zákona. Pokus o momentku s těžkooděnci i panem vlčákem raději vzdávám.

Na vstupech jsem očekával chaos a nekonečné fronty, ale nic takového se nekoná. Šacování, kterým někteří strašili neprobíhá, jen nápoje se musí nechat u vchodu. Kamarád dopíjí litrovku kofoly se slovy: „Přece jim ju tady nenechám kur.a“ a míříme přímo do sektoru u kotle hostů.

Kotel je zatím jen částečně zaplněný, v našem sektoru - pokud o tak mohu nazvat - začíná přibývat fanoušků Sparty. Zhruba 45 min před výkopem se na hřišti objevují hráči. Jak se říká – po bitvě je každý generál, ale už při rozcvičce mám divný pocit. Naši hráči lehce vyklusávali, jakoby bez zájmu si dávali přihrávky, zatímco Hradečtí byli nabuzení, lítali po hřišti, všechno dělali se zápalem. Sparťany se snaží vyhecovat kouč Hašek, ale výrazný vliv to nemá.

Hráči mizí v útrobách stadionu. Pokoušíme se o zakoupení občerstvení, ale vzhledem k frontám to prozatím vzdáváme. Hlediště začíná být solidně zaplněno a už je zřejmě každému jasné, že zprávy od vedení Hradce o nevpouštění nad kapacitu byly jednoznačně klamné. Pokud bych měl odhadnout počet návštěvníků, 12 tisíc určitě nebude daleko od pravdy.

Přesně v 18:15 zápas začíná. První minuty klasického oťukávání a poté začínají fotbalisté Hradce zlobit. Největší problémy s rychlými ofenzivními hráči Hradce má Kladrubský a Hejda. Nám se nedaří prakticky nic. Zmíním se pouze o hře nejvýraznějších hráčů, myšleno na obou pólech škály.

Seděl jsem vedle kotle hostů, takže pode mnou celý první poločas „běhal“ Kladrubský. Jestli na fóru někomu vadila kritika od Blažka, tak neviděl zápas. Kladrubský vyhrál za celý poločas jen 2 souboje a to oba s přispěním faulu. Byl u míčů pozdě, nestačil silově ani agresivitou, útočníci jej obcházeli jako hráče z 3. A třídy. Jednoznačně nejhorší hráč Sparty. Konkurovat mu mohl snad jen Niki. Prohrával souboje, ještě více vynikla jeho neohrabanost a malá rychlost. Příklad za všechny: v prvním poločase doběhne míč u lajny, má moře času na přípravu centru, balon zakopne mizerně za bránu a rozčiluje se směrem ke spoluhráčům. Zmíním ještě Kweukeho, který jakoby na hřiště vůbec v druhém poločase nepřišel a Matějovského, který se za celý zápas potkal jako tvůrce hry s míčem minimálně. Možná to překvapí, ale Sionko se svým hurá fotbalem působil v té hrůze nejlépe. Alespoň na něm bylo vidět, jak nechce prohrát, rve se, bojuje. Naneštěstí ale nikoho nestrhl k podobnému hernímu projevu.

Co se týče fandění, hlavně kotel podporoval dobře, ale opět nechyběly excesy. Zhruba 20 jedinců se bavilo rozbíjením plotu ve spodní části sektoru a vyzýváním ostrahy k pěstním soubojům. Naopak v horní části měl zase někdo výborný nápad urazit plechové reklamní tabule. To se po určité době skutečně povedlo a tabule spadla na jednoho z géniů, načež jej musela ošetřovat záchranná zdravotní služba.

V druhém poločase přišlo určité herní zlepšení. Hezká byla hlavně gólová akce po ose Matějovský - Bony, kterou jsem viděl v kleče mezi rezavými plechy na ochozu tribuny, stejně jako dalších sto lidí ve frontě. Čekal jsem totiž opět na pivo a klobásu, tentokrát s myšlenkou, že bez ní neodejdu. Obsluha bufetu tak nějak korespondovala se stadionem. Otřesně pomalá, zchátralá, pivo točené po jednom, klobásy připravovány stejným způsobem a fronta přes celý ochoz.

Naši hráči si vytvořili nějaké pološance i tlak, ale po druhém gólu Hradce už pokračovala jen Sparťanská agonie. Celý sektor alespoň pobavil bývalý trenér Sparty Hřebík, který hledal na tribuně své známé a poté co se mu to nedařilo, sedl si smířeně vedle nějakého malého kluka. Pomalu se blížil konec zápasu, sparťanští fans včetně kotle ztichlí, Hradečtí řádili a mě bylo hrozně. Rozhodčí zápas odpískal, naši hráči poměrně rychle mizí ze hřiště a jediný Bony pořád stojí před brankou Hradce se sklopenou hlavou.

Odcházíme pomalu ze stadionu. Abych řekl pravdu, až na jednu individuální potyčku jsem žádné násilnosti neviděl a musím zpětně uznat, že organizátoři akci na stadionu překvapivě zvládli.

Co dodat? Výlet do Hradce pěkný, výborné počasí (před zápasem se rapidně ochladilo), mizerné občerstvení, ale hlavně smutek z předvedené hry. Pokud budou chtít naši hráči předvádět hru a nasazení jako v Hradci, nemáme v Evropě opravdu co dělat.

Bigcock

<< Zpět