Ostuda nebo neúspěch?

30.6.2010, Autor: Poldi

Při našem prvním srazu se sešlo pár dobrovolníků z e-Sparty. Jak již všichni víte, skončili jsme na krásném posledním místě, což zavání ostudou. Ale já myslím, že ne. Ostuda je, když si říkáte Anglická reprezentace a necháte si napráskat od Němců, nebo když si děláte večeři a skončíte na JIP. Horší ostuda by byla nezúčastnit se. A když si vezmete v úvahu složení našeho týmu, který se skládal z člověka a navíc kapitána, který se nehýbal tři čtvrtě roku a fyzičku má jako Homer Simpson na invalidním důchodu a techniku jak Čínské automobilky. Dále z bývalého fotbalisty Viktorie Žižkov, který se teď aktivně věnuje hlavně kouření, pak z brankáře, který má rozpadlé kopačky a nemůže vykopávat dál než dvanáct metrů od brány (což je i na malý fotbal málo). Samozřejmě nemůžeme zapomenout na přestárlého fotbalistu, který se už v 10 ráno přežral klobásou. Členem našeho mančaftu byl rovněž hráč, co pije, kouří a snídá studenou kari omáčku. Pěkně nechutnej a špinavej chlípník, jehož životním úkolem je vyčistit vesmír od kari. Zbývá už jen Kovanej Sparťan, jenž neunesl tíhu zodpovědnosti a nepředvedl výkon, který od něj Pepa čekal a na závěr šišlavej Míra, který nás po vzoru kreténa prohlásil za morální vítěze. Takže pokud si shrneme všechny tyto okolnosti a přidáme, že bylo strašný vedro a Vám je horko, jako když se zavřete v sauně s fakt velkým, tlustým a chlupatým chlápkem, který vám dýchá na záda, a můžete jen jednou střídat. Navíc jsme spolu hráli poprvé a ke všemu pod šíleným tlakem očekávání tisíců našich fanoušků. Jen jako perlička na závěr, že vás ještě píská rozhodčí, který sám přizná, že nečetl pravidla, už nepřekvapí. Vyjde nám, že poslední místo je vlastně ještě v pohodě. Zahráli jsme si, opálili jsme se a poznali s dalšíma Sparťanama.

Teď ke krátkým hodnocením jednotlivých zápasů

Kostelec nad Černým lesem:

Prví zápas a velká očekávání. Nikdy jsme spolu nehráli a podle toho to též vypadalo. Byli jsme na hřišti spíš jako parta náhodných kolemjdoucích. Nicméně ani soupeře první zápas nezastihl v nějaké oslnivé formě, čehož jsme dokonale využili a kuřák po individuální akci pohodlně skóroval. Do konce zápasu jsme díky absenci jakékoliv taktiky pobíhali jako lidi, kteří jen pobíhají bez jakékoliv taktiky. Bohužel jsme inkasovali v závěru zápasu a narodila se první remíza a zároveň první bod pro e-spartu. 1:1

Jami

Opět remízový zápas, tentokráte bez gólů. Naše hra již začínala být organizovanější, ale stále jsme měli mezery hlavně v přechodu do útočné fáze, kde hlavně na hrotu lemploval kapitán a pak ještě mlel, že nedostane balón. Další dělba bodů a druhý bod pro e-spartu. 0:0

Kapříci

Dlouho očekávaný duel. Sparťanská základna se rozdělila na dvě skupiny a se zaujetím sledovala hrdinské klání obou gigantů na poli internetového zázemí pro fanouškovskou obec. No možná by bylo spravedlivé říci, že spíše zápas Davida s Goliášem a že se nerozdělila na půl, ale na větší a menší půlku. Navíc hecování probíhalo již několik týdnů dopředu. Zápas byl aktivně vedený a řekl bych asi z naší strany nejpovedenější. Sice jsme záhy prohrávali, ale Ferry si to nenechal líbit a proto rukou sebral míč ze vzduchu (samozřejmě nastřelená) a utíkal sám na Ondru a nekompromisně proměnil, čímž jak by řekl Čapoun, udržel naše akcie. Bohužel do konce zápasu jsme inkasovali ještě jednou. Je nutné podotknout, že Kapříci byli přeci jen lepší, fotbalovější a sehranější. Zaslouženě vyhráli. 2:1

Homolka Boys

Poslední zápas ve skupině. I kdybychom na hřišti nechali všechno, zřejmě bychom neměli šanci. Jednoznačně lepší soupeř. Kluci spolu dlouho hrají, bylo jich dost. Chvílemi jsem si připadal jako policejní kára v muslimský čtvrti, čili jako na houpačce. Navíc si na nás už vybralo daň slunce a únava. Bylo jen otázka času, kdy dostaneme první gól, no a další otázka času bylo, kdy dostaneme poslední. Naštěstí odpověď přišla záhy, poněvadž se hrálo jen 12 minut. Konečné skóre vyznělo jednoznačně pro Homolky 3:0

Malé vlajky

Neúprosný eliminační proces nás naprosto neomylně poslal do baráže o postup do vyřazovacích bojů. Na cestě dál se nám postavil soupeř ze všech nejkomplikovanější, protože jako jediní měli v týmu členy pohádkové říše. Nevím jak vám, mně ale přijde nefér, když nastoupí dlouhej, širokej a bystrozrakej na turnaji pro fanoušky Sparty. Nechápu, že si tohle organizátoři nepohlídali. Bohužel i přes veškerou snahu jsme prohráli též proto, že jejich známý Rumburak nám začaroval nejen nohy, jak jinak si vysvětlit neschopnost přihrát na pár metrů, když vás spoluhráč prosí skoro na kolenou, ať už mu proboha přihrajete, ale začaroval i brankovou konstrukci. Díky mocným kouzlům pohádkových bytostí jsme skončili na turnaji bohužel poslední. Výsledek posledního zápasu 1:0

Každopádně turnaj to byl povedený a všechna čest organizátorům, jak se povedl. Doufám, že se s námi bude na dalších turnajích opět počítat. Posledních pár slov bych věnoval pozitivům. Opálili jsme se, zahráli jsme si, musím i nekriticky přiznat, že jsme měli nejhezčí fanynku. A to nejlepší nakonec je, že to celé zacvakl Dominik! Takže díky :)

PS: ty prachy co jsem vybral, už kluci neuvidíte. Kdybyste mně sháněli, ptejte se na Seychelách po Krejčířovi. Mám barák hned vedle, ale ještě jsem si nevybral, jaké gravírování do té platinové jmenovky osázené diamanty dám. Takže zatím dům není označen.

Poldi

<< Zpět