Nikdo se mnou nemluvil, říkají hráči na odchodu

<< Zpět

19.12.2011, Autor: majtin

Věta, kterou jsme mohli slyšet z úst hráčů odcházejících z Letné za poslední roky několikrát. Bylo to proto, že se nedokázali smířit se svým odchodem a chtěli tak Spartu očernit? Nebo opravdu komunikace mezi realizačním týmem a hráči nefungovala? A je to vůbec potřeba, aby fungovala? Potřebují ji opravdoví profesionálové ke svým výkonům?

Karol Kisel začátkem roku 2009 rozvázal se Spartou smlouvu a o pár měsíců později k tomu řekl: „Nechci být někde, kde mě nechtějí. Trenér Chovanec mě nechtěl a ani mi nebyl schopný oznámit, jestli mám jít do béčka, nebo do áčka. To je ten největší důvod. Mně ani nevadí, že mě nechtěli, to se stává. Nejsem uražený, ale mrzí mě ta komunikace. Nebudu nějak brečet, v létě mi končila smlouva."

To nezní jako smyšlená pohádka zhrzeného hráče s touhou pohanět bývalého chlebodárce.

Že po stránce komunikace není ve Spartě vše v pořádku, potvrdili po odchodu ze Sparty v roce 2010 i Igor Žofčák ("Nakonec už jsem ve Spartě neměl v posledních týdnech ani chuť trénovat. Fotbal už mě přestával bavit... O tom, že se mnou na Spartě už nepočítají, jsem se dozvěděl v hodině dvanácté...") nebo Štěpán Vachoušek: isport.cz: Bavil jste se s Chovancem, proč vás najednou odstavil na druhou kolej? ŠV: „Vůbec ne. Sparta je v komunikaci mezi hráči a vedením jiná, taková specifická.“ Usměje se - Jak to myslíte? ŠV: „S panem Chovancem jsme se přes týden v podstatě nepotkávali, a pokud mám mluvit sám za sebe, za celých pět měsíců tam kromě jednoho rozhovoru s Martinem Haškem se mnou nemluvil vůbec nikdo."

Že situace zůstávala stejná lze vyčíst i z odpovědi Tomáše Pekharta na otázku: "Co vás ve Spartě nejvíc zklamalo?" (červen 2011, po skončení jeho hostování): „Komunikace. To, že nikdo nemluví s hráči. Kolem mého příchodu byl velký humbuk a já se najednou z pozice nejlepšího střelce ligy ocitl na lavičce a ani jsem pořádně nevěděl proč. Nejvíc mě mrzelo, že mi to nikdo neřekl. Bylo by to jiné, kdyby si tam se mnou někdo sedl a vysvětlil mi to.“

Možná Vás napadlo, že jsou to "ufňukánci" a nebo že ke Spartě neměli žádný vztah. O tom se ale rozhodně nedá uvažovat u sparťanské legendy Tomáše Řepky, který své rozčarování s přístupem Sparty k jeho osobě v posledních měsících také neskrývá: „Mohli mi předem vysvětlit, co zamýšlejí. Vím, že věk nezastavím a věčně to na mně nemůže stát. Ale mrzí mě, že trenér Hašek nebo někdo z vedení mi situaci neobjasnil. Kdyby mi to řekli, lépe bych se s tím srovnával. Snad jsem ve Spartě něco odkopal a zasloužil bych si v tomto směru trochu jiný přístup.“ (před startem sezóny 2011).

Nejvíce Řepku mrzí, že s ním vedení klubu jeho pozici v týmu vůbec neprobírá: „Štve mě nekomunikace, ignorance, arogance a povýšenost. Nevysvětlení určitých věcí, toho je tolik…

Nejsem v tom jen já, ale i spousta dalších vynikajících fotbalistů, s kterými bylo ve Spartě zacházeno stejně jako se mnou. Je to varování, zdvižený prst, a ti lidé by se měli zamyslet, jestli je to správné. Jestli je vůbec morální tohle dělat.“ (konec podzimní části 2011).

Neobstojí ani vysvětlení, že je to české specifikum a že čeští hráči nejsou profíci. Řepka a Vachoušek mají přehršel mezinárodních zkušeností, Pekhart strávil 3 roky v Tottenhamu (s hostováním v Sheffieldu) a ty ho jistě zocelily. Jedna věc je jistá - klub, pakliže chce být velkoklubem, by se měl ke svým hráčům chovat slušně. Nemusí hráče hýčkat v bavlnce, ale měl by je čas od času informovat o jejich pozici a o jeho plánech s ním. Není to jen otázka slušnosti, je to i výhodné -výkon každého profíka ovlivňuje zčásti jeho psychika. Měl by umět zvládat určitý tlak, kterého si ve Spartě užije dosytosti z vnějšku – díky médiím a neobjektivně kritické části fanoušků. Pak je tu ještě pozitivní, motivující tlak vznikající z toho, že ve Spartě nemá nikdo své místo jisté a musí o něj bojovat. S obojím si hráč, pakliže chce uspět, musí umět poradit. Proč ale vytvářet nežádoucí tlak ponecháváním hráčů ve zbytečné nejistotě a nejasné situaci? Proč nechávat jejich snažení a tréninkovou píli bez odezvy, bez zpětné vazby? To je demotivující. Proč nevytvořit pocit sounáležitosti všech lidí v klubu? Psychické rozpoložení jednotlivců má pak samozřejmě vliv i na celkovou atmosféru v mužstvu, která se pak částečně podílí i na herním projevu.

Každému hráči prospěje, pokud ví v jaké je pozici. Pokud je dobrá, tak díky čemu. Pokud není pro něj uspokojivá, co by měl dělat jinak, aby se jeho pozice zlepšila. A zdali má vůbec naději, že se jeho pozice v týmu může zlepšit. A pokud se zhorší, tak aby věděl, proč se zhoršila. Není potřeba k tomuhle sdělení používat žádnou umělou nebo běžnému životu vzdálenou psychologickou metodu, jde to dělat naprosto přirozeně. Tohle může zvládnout každý trenér nebo jeho asistent, sportovní ředitel - spíš je to jen o tom rozhodnout se, že je správné to takhle dělat. Že je lepší být přirozenou autoritou než nepřístupným šéfem.

Názorové konstrukce typu: "Tady jsme ve Spartě, tady můžou uspět jen silní hráči. Proto s nimi není potřeba mluvit – silní si s tím poradí, se slabými se budeme muset rozloučit,“ jsou ke škodě.

I každému profesionálovi lze správným přístupem pomoci k ještě lepším výkonům. Těžko lze říci o Franku Lampardovi, že není profesionál nebo že je bolestínek. Takhle mluví o přístupu José Mourinha: "Jinak mluví s novináři a jinak s námi. Není pro něj problém chytit fotbalistu kolem krku, říct nějaký vtip a vyslechnout si ho. Josého největší síla je v tom, že svým hráčům rozumí. Mě třeba nechal zahrávat trestné kopy, rohy, což jsem předtím nedělal. Dal mi tím určitý druh odpovědnosti a dokázal ze mě dostat to nejlepší."

Souhlasím s tím, že když s hráči vedení nedostatečně komunikuje, měli by se s tím jako profesionálové vypořádat a nestěžovat si (Také výše uvedení hráči se takto vyjádřili převážně až po skončení angažmá). Ale vedení v tom případě mrhá s potenciálem mužstva – nevyužívá šanci jak ho zvýšit, případně ho i snižuje.

Vlastimil Palička k tomu na svém blogu v zajímavém článku říká: “Cílem každého trenéra na všech úrovních, by mělo být dostat z týmu co nejvíce. K tomu je nejdůležitější najít způsob komunikace. Je to proto hodně o pedagogice a psychologii, je to o tom, co a jak chci hráči nebo týmu říci, abych je dostal na stejnou, tedy svoji vlnu. To je hlavním úkolem trenéra.“

O tom jak fungovala komunikace mezi sportovním vedením a hráči v posledních letech, můžeme spekulovat, některé citace zde uváděné pocházejí z bulvárního deníku, ale i tak jsem přesvědčený, že to do optima mělo daleko. Takže můžeme jen doufat, že pod novým vedením bude v tomto ohledu vše v nejlepším pořádku.

Zdroje: fotbal.idnes.cz.tyden.cz,isport.cz

Foto: sparta.cz

<< Zpět

Komentáře

• Pěkný článek

  OndraSF20.12.2011 13:14reagovat

  Zajímavé téma, díky za pěkný článek! Z vlastní zkušenosti to mám obráceně, když mě trenér nedal do zápasu, tak jsem makal a nějak jsem se pak vždycky do sestavy vrátil. Když mi pak jiný trenér řekl důvod, proč mě nepostavil, tak jsem se nasral a ztratil chuť dělat něco navíc

• Úplně nejvíc nejlepší

  majk20.12.2011 10:13reagovat

  je odkazovat na Paličkův blog )

  • Úplně nejvíc nejlepší

    majk20.12.2011 10:14reagovat

    ale dobrá práce. Své už jsem řekl nedávno v diskusi, až bude troška času, doplním

• Dobře napsáno

  Ferry20.12.2011 8:24reagovat

  Tohle téma mě taky zajímalo už dlouho a opravdu bych tu komunikaci ve Spartě chtěl znát.Je jasný,že hráč je profík a měl by to zvládnout,ale naprosto přesně píšeš,že na psychice to nikomu nepřidá.Oni i profíci jsou jen lidi z masa a kostí a nikoliv z kamene. Jinak,já jsem Hřebíkovec a je to o mě známo,ale co se týče komunikace s hráči,tak si myslím,že ani tam nebude změna k lepšímu.Hřebík je výbornej trenér a odborník,ale špatnej psycholog.No,uvidíme,třeba na to bude mít lidi.Každopádně Spirit by měl přestat dělat okolo Hřebíka negativní atmosféru.

• Hřebík

  spirit20.12.2011 1:00reagovat

  no jestli se o komunikaci bude starat Hřebík, tak potěš pánbůh Perglovi jel do nemocnice říct, že si myslí, že tu zlomenou nohu předstírá (Pergl trénoval i přes bolest, protože mu Hřebík nevěřil, že mu něco je, nakonec to noha nevydržela a něco se mu tam zlomilo, ležel v nemocnici, nohu nahoře v sádře a Hřebík mu řekl, že je simulant)

  • Hřebík

    lidoop20.12.2011 8:57reagovat

    Tak to je nátěr

• Zahraničí

  spartas19.12.2011 23:01reagovat

  Hele, přečetl jsem to a jedna věc mi tu trochu nesedí. Ty tu píšeš že si třeba Kisel pár měsíců po svém odchodu ”stěžoval” na komunikaci. O pár řádků níže píšeš, že Kisel měl za sebou angažmá v Sydney. Ale do Sydney se dostal až po vyhazovu ze Sparty. Takže o tom buď mluvil ještě před příchodem do Sydney (upřímně si nepamatuju, kdy přesně přišel) nebo v jeho průběhu. Tak jako tak v té době, za sebou to angažmá neměl. Buď tedy porovnával bez srovnání se zahraničím nebo jen po velmi krátké zkušenosti. Ale to je skutečně jen drobnost, jinak článek skutečně velmi zajímavej. Ostatně už ten tvůj o Krejčím byl skvělej.

  • Zahraničí

    spirit20.12.2011 1:01reagovat

    ten rozhovor jsem četl, je ze Sportu a je to z před minulé sezóny, když přišel do Slávie.

    • Zahraničí

      majtin20.12.2011 8:45reagovat

      Možná ho v té době někdo vytáhl znovu,ale původní rozhovor je z 19.2.2009:

      http://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-gambrinus-liga-09-10/67575/kisel-chovanec-me-nemel-rad.html

  • Zahraničí

    majtin20.12.2011 1:47reagovat

    Zaprvé:Díky.A za druhý:s tím Kiselem máš samozřejmě pravdu,za chybu se omlouvám.Sám jsem si to dnes uvědomil a už nestihl vzít zpět.Myslel jsem si,že o tom mluvil až po návratu ze Sydney.

    Už jsem požádal o opravu.

    • Zahraničí

      petr13720.12.2011 6:44reagovat

      Majtine skvely blog, palec nahoru