Nedůstojná hra s fanoušky

<< Zpět

27.10.2016, Autor: SuperFrankie

Největším pokladem Sparty, ačkoliv to může znít jako klišé a nadutost od řadového fanouška, nejsou hráči, ale její fanoušci. Jakýkoliv fotbalový příznivec je pro svůj klub takřka doživotní zárukou příjmů. Člověk může za svůj život změnit mnoho názorů a tím pádem i třeba podporovanou politickou stranu, ale jen málokdo v průběhu svého života změní oblíbený fotbalový klub. Právě fanoušek je ten, komu by se měl jakýkoliv fotbalový klub na světě snažit prodat co nejlépe a co nejvíc svůj produkt. Bohužel v případě Sparty tomu tak není.

Kromě přestupů asi každého sparťana zajímá ještě jedna věc. Současný zdravotní stav kádru. Majitel Sparty při přestupech Kadlece a Rosického jasně deklaroval, že hodlá ze Sparty vybudovat velkoklub středoevropského řádu, který nebude mít doma konkurenci, a v pohárech s ním budou muset soupeři počítat. V podstatě takové české Dinamo Záhřeb. Jenže v posledních týdnech, měsících a letech bohužel nevypadá Sparta jako velkoklub ani na hřišti, ani před vlastními fanoušky. Sparta o svých přestupových aktivitách informuje novináře a tím pádem i své vlastní fanoušky velice skoupě.

Dobře to bylo vidět na případu odchodu Jakuba Brabce, který za Spartu pořádně nenastoupil od obdržení červené karty při odvetném zápasu v Bukurešti a dnes již bývalý trenér Ščasný ho nasadil až jako poslední zoufalou snahu o posílení ofenzívy proti dánskému Sonderjyske, což znamená zhruba měsíc poté.

Trenér Ščasný toho bezpodmínečně využil a absenci zdůvodnil tím, že se jedná o Brabcově odchodu do Anderlechtu. Na tom by vlastně nebylo nic divného, kdyby o tom široká fanouškovská základna, novináři a vlastně nikdo nic nevěděl. Podobné spekulace se sice objevily na začátku července, ale od té doby jsme z médií nic nezjistili, až do pozápasové tiskové konference.

Na druhou stranu je pravda, že to celkem koresponduje s tím, že v momentě, kdy se někdo rozhodne vyjednávat o přestupu se Spartou, tak je to proces složitý, občas takřka nemožný a častokrát z přestupu sejde. Naprosto rozumím tomu, že v případě jednání, kde se hraje o řádově desítky milionů korun, je diskrétnost a pouštění informací veřejnosti v co nejmenší míře na místě, ale přece není normální, aby český fanoušek byl lépe informovaný o rekordním přestupu Paula Pogby do Manchesteru United než o přestupu jednoho z klíčových hráčů klubu, na jehož zápasy chodí téměř každý týden.

To totiž nezavání snahou o dodržení obchodní etiky, ale spíše pocitem, že fanoušek vlastně nic vědět nemusí a je hlavní, když v sobotu přijde na fotbal, zafandí, koupí si ve fanshopu dres a odejde spokojený domů. Pokud se Sparta hodlá chovat jako velkoklub, dal bych jí za příklad v tomto ohledu třeba italský AC Milán, který na svých oficiálních stránkách (!) letos v létě informoval o tom, že obdržel nabídku londýnské Chelsea za stopera A. Romangoliho a rozhodl se ji nakonec odmítnout. Na Letné věc naprosto neslýchaná a nevídaná.

Druhou záležitostí, o které jsou fanoušci informování, snad ještě hůře než o přestupech, jsou zranění v kádru. Ještě v živé paměti si vybavuji mlžení kolem zdravotního stavu v té době klíčového stopera Maria Holka v průběhu jarní části sezóny 2012/13, jehož zranění na začátku dubna podle mnohých stálo Spartu titul. Sezóna končila až na začátku června, av šak novináři a skrze ně fans, pokud si dobře vzpomínám, nebyli vlastně v průběhu dvou měsíců vůbec informováni o tom, co s Holkem je, kdy bude opětovně připraven do zápasu, nikdo nevěděl nic.

Tuto sezónu však sparťanské vedení informační embargo ještě vyšperkovalo. Kupříkladu o zranění Marka Matějovkého, který byl v té době ještě stále hráčem Sparty, se fanouškovská obec dozvěděla až teprve z hráčova Instagramu. O absenci Lukáše Váchy až do konce podzimu jsme se dozvěděli až z novin, ne díky informacím přímo z klubu. Ale snad nejhorším příkladem za všechny je nakládání s informacemi o zdravotním stavu Tomáše Rosického.

V případě jeho absence v nedávném derby je to snad pochopitelné i kvůli tomu, že lékaři jeho nenasazení doporučili až necelých 24 hodin před výkopem, ale s jeho zařazením do základní sestavy na hřišti Zlína počítal snad každý. V podobném duchu se vyjádřil i trenér Ščasný, avšak realita byla nakonec jiná.

Dobrá, řeknete si, může to být součást taktiky, kdy se třeba soupeř celý týden v tréninku zaměří na uhlídání Tomáše Rosického a on pak nenastoupí, ale pokud se Sparta skutečně chce chovat jako velkoklub, proč o zdravotním stavu kádru neinformuje na svých oficiálních stránkách, jako třeba Arsenal, kde si může každý příznivec najít, kdo z hráčů nebude k dispozici pro další zápas, jaký je jeho zdravotní problém a jak se o jeho zdravotním stavu naposledy vyjádřil manažer Wenger? Zvláštní to je speciálně vzhledem k faktu, že Arsenal je klub, který je zraněnými různého rázu u svých klíčových hráčů sužován daleko častěji než Sparta, ale informacemi o nich nešetří, ba naopak se snaží své fanoušky informovat co nejlépe.

Od Rosického comebacku v rudém dresu proti Mladé Boleslavi uběhl už více než měsíc a půl a od té doby se malý Mozart na hřišti neobjevil ani na minutu. Od té doby také Sparta, ani hráč sám, nedali veřejnosti k dispozici jakékoliv indicie k tomu, s jakým zraněním se tentokrát potýká, kdy je možný jeho případný návrat na hřiště, vlastně se nestalo vůbec nic. Spíš to vypadá, že Tomáš Rosický se z ničeho nic propadl do země a zmizel do té doby, než bude natolik zdravý, aby mohl hrát. Není přece normální, aby odborná i laická veřejnost neměly více než měsíc žádné bližší informace ohledně stavu největší hvězdy ligy, kterou Rosický i přes své zdravotní lapálie bez pochyby je, navrátivší se domů po více než deseti letech. To není politika, kterou by měl jakýkoliv klub razit vůči vlastním fanouškům.

<< Zpět

Komentáře

• názor

  kilovolt31.10.2016 8:20reagovat

  moc hezky napsaný článek......

  můj názor je, že se vedení řídí heslem - čím míň se toho ví, tím míň nás můžou kritizovat - a proto radši nezveřejňují nic!