Můj rok 2012 se Spartou - 3. díl

<< Zpět

10.12.2012, Autor: martinS19

Ve třetím díle se ohlédnu za první polovinou podzimních zápasů Sparty. Připomínám, že opět půjde o zápasy, na který jsem byl osobně přítomen.

V letní přestávce Sparta dostala nového trenéra, stal se jím Vítězslav Lavička, který se po třech letech vrátil z Austrálie, kde vedl FC Sydney. Asi to dost lidí překvapilo, Lavička neúspěšně ve Spartě působil pouhé čtyři roky zpátky. Po třech měsících byl odvolán. Hodně jsem byl zvědav, jak se mu povede tentokrát. S asistenty Zdeňkem Svobodou, který přešel k A týmu od B týmu, ten mimochodem místo Svobody dostal na starost odvolaný trenér „áčka“ Martin Hašek, Pavlem Srníčkem a Václavem Jílkem, začal Lavička připravovat Spartu na novou sezonu 2012/2013. Nelehký úkol, Sparta potřebuje po delší pauze opět vyhrát ligu, aby se mohla ucházet o Ligu mistrů, a postoupit přes ošidná předkola do hlavní fáze Evropské ligy. Všechny tyto cíle Sparta v minulé sezoně nesplnila.

 panem Lavičkou jsem měl v červnu možnost se setkat osobně a prohodit pár slov. Stalo se tak u odhalení zdi fanoušků k manifestu „My jsme Sparta“, kdy při této příležitosti probíhala autogramiáda vybraných hráčů, i trenéra Lavičky. Byl to velký zážitek. Velice slušný a vyrovnaný člověk, usměvavý, s každým fanouškem si podal ruku a zeptal se ho na jméno. Kromě podepisování kartiček s úsměvem vyhověl každé žádosti o společnou fotografii, a že jich bylo. V průběhu podzimu se mi toto setkání poštěstilo ještě jednou, na akci pro zlaté permanentkáře. Tady z e-Sparty koneckonců mělo to štěstí víc lidí, takže určitě vědí o čem, mluvím.

Z přípravného období jsem měl příjemné pocity a tak měsíc před začátkem sezony jsem se, na první zápas opravdu těšil. Zklamání z května už odvál čas.

Zápas č. 15 - FK Dukla Praha - AC Sparta Praha 1:1 (28. 7. 2012)

První ostrý zápas byl tu. Sezona začínala tam, kde nám v květnu skončila, na Julisce. Několik Fraktálníků z e-Sparty mělo po více jak dvou měsících sraz na obvyklém místě. Stihli jsme zhruba dvě hodinky posedět a pak hurá pochodem z Letné na Julisku. Sparta se rozloučila s některými hráči, například Kušnírem a Brabcem, kteří kopali na jaře většinou v základní sestavě. Místo nich debutovali v rudém dresu dva hráči. Pablo Gil, pravý bek, který přišel z B týmu Realu Madrid a v přípravě si ho trenéři pochvalovali. Ve Spartě uspěl na testech a podepsal smlouvu. Tím druhým byl Ondřej Švejdík. Stoper, který Spartě patří od ledna 2011, ale minulou sezonu hostoval právě v Dukle. Oba hráči se však podepsali pod inkasovaný gól. Pablo Gil se nechal vyškolit od Přeučila u autové čáry a stejného hráče hned fauloval ve vápně Švejdík. Penaltu proměnil Pavel Hašek. Hra Sparty byla špatná, a v závěru se musela uchýlit k tomu, od čeho chtěla v této sezoně upustit. K nakopávaným míčům na Kweukeho. Už to vypadalo, že Dukla tlaku Sparty odolá, těsné vedení udrží a Láďa Vízek se bude měsíc v novinách rozplývat nad tím, že jeho Dukla vyhrála nad Spartou a jede na titul. Poslední nákop Hušbauera usměrnil do brány Leo Kweuke. Zápas tak skončil stejným výsledkem jako v květnu.

Zápas č. 16 - AC Sparta Praha - Admira Wacker Mödling 2:2 (9. 8. 2012)

Sparta vyhrála první zápas třetího předkola Evropské ligy v Mödlingu 2:0 a udělala důležitý krok k postupu do play-off. K tomu potřebovala neprohrát o víc jak dva góly doma. V Mödlingu jsem nebyl, Spartu jsme museli vynechat i poté v neděli v ligovém zápase s Příbramí, kdy jsme měli poprvé uzavřené hlediště. Vypadalo to, že ani tento zápas nestihnu z pracovních důvodů. Ale naštěstí jsem šéfa v práci ukecal, mohl jsem od důležité montáže v Hradci Králové utéct domů dřív a rychle vyrazit do Prahy. Bylo to jen tak tak. Docela jsem sebou hodil, takže i jedno ve Fraktálu jsem stihnul.

V zápase šla do vedení Admira a vypadalo to na drama. Do přestávky však zápas během tří minut otočil dvěma góly Kweuke, první gól po chybě gólmana, druhá branka ale byla opravdu pěkná, když Leo obstřelil z hranice velkého vápna brankáře. Ve druhém poločase docela napínavého zápasu Admira vyrovnala z přímého kopu. Míč prošel zdí a překvapil Vaclíka. Remíza 2:2 však Spartu posouvala dál, a tak nebyl důvod být přehnaně naštvaný. Co mě zklamalo, byla návštěva. První mistrovský zápas na Letné od května, na který jsme mohli jít, před námi ještě jeden uzavřený zápas a nepřišlo ani deset tisíc lidí.

Zápas č. 17 - FK Jablonec - AC Sparta Praha 1:2 (27. 8. 2012)

Po třech zápasech na gauči opět výjezd na Spartičku. V lize Sparta vyhrála suverénně na Slovácku 4:1, za zavřenými dveřmi doma porazila Budějovice 3:1, v Rotterdamu uhrála slibnou remízu 2:2. O Liberci a Jablonci se povídá, že patří k nejatraktivnějším výjezdům. Fandění tam patří k nejlepším. Očekáváni byli i kluci z Rychnova. Fanoušci si na případné kropení přivezli nafukovací míče, plavecké brýle, ručníky… Jako na pláži. Ke kropení však vůbec nedošlo. Na stadion před zápasem přijela nová hasičská kára, snad značky Mercedes. Žádná stará Tatra. I přesto že se nějaké pyro v sektoru objevilo, ke kropení nedošlo, což asi většinu fanoušků potěšilo. Počasí bylo nádherné letní, fotbal se hrál taky atraktivní, byl to zápas o první místo v tabulce. Stadion byl taky zaplněný, což v Jablonci tedy zvykem nebývá. Jen když přijede Sparta. Do vedení šla Sparta v první půli, po standartní situaci Matějovského se trefil Jarošík. V druhém poločase jsme čelili drtivému tlaku Jablonce, nemohli jsme se dostat do hry pořádně, naopak naše obrana odvracela z vápna jeden centr za druhým. Před koncem zápasu se jeden takový ubránit nepodařilo, Přikryl neubránil Beneše, a jablonecký stoper prostřelil Vaclíka. Už to vypadalo, že budu mít v nové sezoně bilanci tři zápasy - tři remízy. V nastaveném čase na sebe navázal dva obránce Kweuke a přihrál Přikrylovi, který se vyhnul dalšímu obránci, a obstřelil Valeše na zadní tyč. Míč se od tyče odrazil do brány a v našem sektoru vypukla euforie. Přikryl v druhé půli jednu velkou šanci zazdil, tímhle se vykoupil. Sparta šla do čela tabulky, s náskokem tří bodů. Velmi povedený výjezd, hodně podobný tomu, který jsme zažili na jaře o pár kilometrů dále, v Liberci.

Zápas č. 18 - AC Sparta Praha - Feyenoord Rotterdam 2:0 (30. 8. 2012)

Utkání podzimu. Zápas, který měl z velké části napovědět o tom, jak bude tato sezona úspěšná a jak se bude vyvíjet. Všichni si moc dobře pamatujeme loňský rok, a vyřazení v play off od rumunské Vaslui, které celou sezonu dost poznamenalo. Sparta se potkala se slavným nizozemským klubem po jedenácti letech. Tehdy ho ve skupině LM vypráskala 4:0 doma a 2:0 v Rotterdamu. Já si pamatuju domácí zápas, na kterém jsem byl, a který byl mým prvním zápasem Sparty v Evropských pohárech. Přečíst si o tom můžete v jednom z mých minulých článků, zde na e-Spartě.

V Rotterdamu Sparta dlouho vedla, v prvním poločase dva góly vstřelil Kadlec. Ve druhém poločase snížil, střelou zdálky Nelom. V nastaveném čase šťastně vyrovnal Achahbar. Remíza 2:2 přesto dávala slušné vyhlídky do odvety, i když výhra byla blízko. Odveta se hrála o týden později na Letné, a opět po jedenácti letech nechybím na zápase se stejným soupeřem. Se mnou jel i táta, který slavný zápas z LM pamatuje také. Známého, co byl tenkrát s námi, nahradil můj malý brácha, který asi větší zápas ještě nezažil. Jeden z klíčových faktorů úspěchu, bylo i to, že se uzdravil Marek Matějovský, po zranění kotníku ze začátku sezony. Nastoupil už v Nizozemsku. Sparta hrála velmi zodpovědně, dávala si pozor v obraně, ale v útoku Feyenoord taky ničím nepřekvapila. To však platilo i o Nizozemcích. Poločas byl 0:0, který stačil Spartě na postup. Ve druhé půli vybojoval penaltu Hušbauer, a tu bezpečně proměnil Kadlec. V hledišti jsme se před penaltou někteří drželi za ramena jako v Naganu. V sedmdesáté minutě Sparta zahrávala roh, který precizně kopl Matějovský, našel úplně volného Jarošíka, který perfektní hlavičkou potvrdil postup Sparty. Ke konci ještě trefil tyč Švejdík, a taky Feyenoord, což byla asi nejvážnější šance Nizozemců. Po konci zápasu a výborném výkonu Sparty vypukly oslavy postupu, byla to nádhera vidět mazáky Jarošíka a Matějovského jak si to užívají a nejen oni, ale i trenéři, mladší spoluhráči a my fanoušci v zaplněném hledišti, na zápas dorazilo 17 036 diváků. Dost lidí přijelo i z Nizozemska. Atmosféra byla vynikající. A to jsme ještě netušili, že za necelé tři měsíce si tuhle radost zopakujeme.

Zápas č. 19 - AC Sparta Praha - FC Hradec Králové 1:0 (2. 9. 2012)

O tři dny později po postupové euforii už nás čekal návrat do ligové reality. Platilo pořekadlo „po posvícení průjem“. Spartě vypršel trest, a tak jsme poprvé v nové sezoně, mohli v ligovém zápase do hlediště našeho stadionu. Před zápasem se loučil s fanoušky a se Spartou Libor Sionko, který ukončil kariéru. Dostal dres s číslem 317, tolik zápasů za Spartu odehrál. Dočkal se velkých ovací a skandování jeho jména, oběhl čestné kolečko. Důstojná rozlučka, a pro mě docela smutný okamžik. Odešel jeden z mých nejoblíbenějších hráčů.

Zápas byl jedno velké trápení, jedinou a vítěznou branku vstřelil Bekim Balaj, pár minut před koncem poločasu. Hradec si vytvořil určitě víc vyloženějších šancí než my, a kdyby nebyl v koncovce tak žalostný, mohl klidně vyhrát.

Zápas č. 20 - FC Viktoria Plzeň - AC Sparta Praha 1:0 (15. 9. 2012)

Po reprezentační přestávce jsme v dalším kole Gambrinus ligy zajížděli na půdu Plzně. Na tento výjezd jsem se obzvláště těšil. To jsem ještě nevěděl, jaký průběh bude zápas mít, a co se po něm rozpoutá. Pro mě to byl celodenní výlet, do Plzně to mám zhruba 200 km. Na zápas jelo také dost členů z e-Sparty nebo i Fraktálníků, jak chcete. Do Prahy jsem jel brzo ráno autem. Pak jsem se přesunul na hlavní nádraží, kde jsme měli sraz u Burger Kingu, před odjezdem. Jeli jsme o hodinu dřív, než hlavní výprava fanoušků a inkognito, abychom se vyhnuli zbytečné buzeraci od PČR. Na Hlaváku se sešla první skupina e-Sparty, která vyrážela z Prahy (já, Linde, Gary, DanSparta, Mara08), ostatní (Véna, Ewzen, Kovanej, Šplhač, Fabien) se připojili postupně po cestě. Zbytek party (Ferry, Bunda a další) kteří bydlí nedaleko Plzně, na nás čekali kousek od stadionu, v hospodě, kde jsme si dali předzápasový soustředění. Do stejného lokálu dorazilo i pár dalších sparťanských fanoušků, někteří byli trochu hlučnější, přidal se k nim i náš Šplhač. To se nelíbilo obsluze, navíc se venku na dvoře odehrávala svatba a ten hluk ji maličko narušoval. Radši jsme to tam někteří zapíchli o chvíli dřív a vyrazili na stadion.

 Plzni je teď moderní chodit na fotbal, takže zápas byl vyprodán. V prvním poločase se hrál oboustranně velice slušný fotbal. Fandění bylo taky docela dobrý, splňovalo to moje očekávání. Pak však přišla 40. minuta a herecká etuda Limberského ve vápně Sparty. Jeho nafilmovaný pád rozhodčí posoudil jako penaltu. Hušbauer se ho vůbec nedotkl… Penaltu proměnil Horváth a Plzeň vedla. Do druhého poločasu prý Sparta nechtěla nastoupit, ale to byly prý jen fámy. Rozhodčí však dál v druhém poločase tlačil káru Plzni a Spartě nedal šanci zápas zvrátit ve svůj prospěch. Byla to komedie. Šéfka komise rozhodčích Damková na tribuně sedí vysmátá vedle majitele Plzně Paclíka… Plzeň tedy takto vyhrála a usadila se v čele tabulky. Po víkendu navštívil předsedu FAČR Peltu náš majitel Křetínský s koženou brašnou, která měla obsahovat závažné informace o nečistých praktikách v českém fotbale. Rozjela se nová korupční aféra, která do těchto dnů není vyšetřená a na letošním ročníku zanechává pořádný stín.

Zápas č. 21 - AC Sparta Praha - SK Sigma Olomouc 1:2 (24. 9. 2012)

Sparta za sebou měla první vystoupení ve skupině Evropské ligy, v Lyonu prohrála 2:1. V lize se mohla vrátit na první místo, k tomu potřebovala porazit v pondělní dohrávce Olomouc. Po bezbrankovém prvním poločase, si ve druhé půli pro penaltu došel Kweuke, tu poté proměnil Václav Kadlec. Klíčovým momentem zápasu bylo zranění Vlasty Vidličky, kterého vystřídal Pablo Gil a z jeho prostoru zápas otočil dvěma góly Michal Ordoš. Gil byl úplně mimo, pozičně hrál špatně, soupeř si s ním dělal, co chtěl. Oba góly jdou na jeho vrub. Sparta prohrála potřetí v řadě. Sigma naopak ukázala, že se s ní v tomto ligovém ročníku musí počítat.

Zápas č. 22 - SK Slavia Praha - AC Sparta Praha 1:0 (29. 9. 2012)

V devátém kole Gambrinus ligy byl opět na programu zápas největší, slavné derby pražských „S“. Stejně jako na jaře v Edenu a opět v sobotu, tentokrát ve 20:00. Původně jsem chtěl do Prahy vyrazit už brzo ráno, podívat se ještě na holky, které hrály na Letné s Brnem, ale už v pondělí na zápase s Olomoucí mě trápilo nachlazení, které mě nepřešlo ani do soboty. Takže jsem holky vzdal a dopoledne trávil v posteli. Nebylo mi nic moc, a dokonce jsem se rozmýšlel, jestli vůbec vyrazím na večerní derby… Nakonec jsem se hecnul, na takovém zápase je hřích chybět. Opět byl do Edenu naplánován pochod, tentokrát z náměstí Míru. Tento pochod považuji za mnohem lépe organizovanější, než ten jarní. Drželi jsme se všichni pohromadě a pochod nebyl roztrhán jako ten minulý. Bohužel byl také v režii PČR, která nesmyslně pochod každou chvíli zastavovala. Z „Míráku“ se vyráželo s dostatečným předstihem, snad dvě hodiny před výkopem. Přesto však bylo pryč 19:00 a Eden stále v nedohlednu. Kolem 19:30, půl hodiny před výkopem, jsme stáli teprve u Tesca, a když jsem si ještě představil prohlídky před stadionem, začínal jsem mít neblahé tušení, že včas se někteří do hlediště nedostaneme. S klukama jsme se navíc propadli až na konec davu. Moje obavy se naplnily, prohlídky šly strašně pomalu a nervozita lidí stoupala. Začaly padat nadávky. Do hlediště jsme se někteří dostali až kolem páté minuty, náš kotel už byl samozřejmě zaplněný, místo bylo až nahoře za obrazovkou, takže výhled nic moc. Na zápas jsem se začal pořádně soustředit až kolem minuty desáté. Fotbal stejně za moc nestál. Dobře to zhodnotil Bunda, že připosraná Slavia porazila ještě připosranější Spartu. Derby rozhodl Latka, který se trefil i na jaře. Sparta pouze jednou vystřelila na bránu. Výkon jestli se to tak dá nazvat, byl příšerný, hráči to odflákli a fanoušci byli po právu naštvaní. Tuto prohru jsem dodnes úplně neskousl, stejně jako tu v Plzni podvodem. Tady jsme si to však prohráli sami. Tohle derby hodnotím jako jedno z nejslabších, co jsem kdy viděl, a vzpomínat na něj budu snad jen díky fanouškovi Sparty, který vběhl na hřiště a předvedl nejrychlejší sprint zápasu. Škoda, že tím neinspiroval i naše hráče.

Zápas č. 23 - AC Sparta Praha - Athletic Club Bilbao 3:1 (4. 10. 2012)

Sparta se po čtyřech porážkách v řadě už nutně potřebovala chytnout. Po této sérii nezdarů jsem se popravdě obával o budoucnost Víti Lavičky. Dalším soupeřem byl Spartě ve druhém zápase skupiny EL finalista posledního ročníku z Bilbaa, který se však v nové sezoně trápil a nutno si přiznat, že i tohle Spartě zahrálo do karet, a také díky tomu Bilbao parádně přehrála. První gól zápasu vstřelil Zápotočný, který si trpělivě počkal na šanci. Při zranění Vidličky a neschopnosti Gila se dostal do základní sestavy. Poprvé tomu bylo už v derby. Jeho prudkou střelu z dálky si do brány srazil Iraizoz. Druhý gól přidal Bekim Balaj, jeho hlavičku tečoval do brány hráč Bilbaa. Třetí zásah přidal z penalty Hušbauer, zanedlouho po začátku druhé půle. Penalta přísná, Kadlec byl faulován zřejmě ještě těsně před pokutovým územím. Bilbao dokázalo už jen snížit čtvrt hodiny před koncem zápasu. Sparta si už zbytek zápasu pohlídala a zaslouženě vyhrála. Pochvalu si zaslouží Tomáš Vaclík, za zákrok večera ve 49. minutě, kdy za stavu 2:0 vyrazil hlavičku Gurpegiho, která mířila do šibenice. Bilbao se tak nedokázalo vrátit do zápasu a Hušbauer poté zvýšil na 3:0. Evropská liga se na Letnou vrátila poprvé od 17. února 2011, kdy Sparta hrála s Liverpoolem ve vyřazovací části. Po výborném výkonu přišla zasloužená výhra. Sparta si připsala důležité tři body v boji o postup z těžké skupiny. Moc pěkný zápas, který by si však zasloužil mnohem větší návštěvu než necelých 14 000 diváků. Atmosféra ale byla i tak velmi dobrá.

Zápas č. 24 - AC Sparta Praha - FC Baník Ostrava 2:0 (8. 10. 2012)

Čtyři dny po výhře nad Bilbaem nás na Letné čekal další ligový zápas. Po derby se Slavií, náš druhý největší rival Baník Ostrava, bojující o záchranu. Hrál se docela atraktivní fotbal. Začátek zápasu vyšel lépe Baníku, který si vypracoval gólové příležitosti, ale žádnou neproměnil. A tak po čtvrthodině hry výborně centroval Pamič, a Zápotočný se opět střelecky prosadil pěknou rybičkou. Krásný moment si Sparta připravila na 26. minutu, Matějovský rozehrál standartní situaci po zemi na Kadlece a ten z první míč napálil do tyče. Tohle by byl gól měsíce, škoda, že to tam nepadlo. Sparta měla velkou převahu, druhý gól ale přidala až v 67. minutě. Po rohovém kopu se míč odrazil ke Kadlecovi, a ten se trefil krásně nůžkami z malého vápna. Sparta se tak vrátila na vítěznou vlnu také v lize a krize byla zažehnána.

<< Zpět

Komentáře

• grygi8411.12.2012 21:56reagovat

  Doufám, že ve 4. dílu pořádně zkritizuješ ty línoprdelníky na protilehlý, kteří nemají grafický talent, nefandí, sedí jak pecky a přitom si hrají na kotel a dělají chorea :-D